Pokud se alespoň občas motáte kolem komiksů, filmů a věcí s nimi spřízněných, jistě pro vás jméno Štěpána Kopřivy není žádnou neznámou. Ty, co od něj četli „Zabíjení“, tedy první nekomixovou knihu nakladatelství Crew s psychopatickým masovým vrahem v hlavní kladné roli, pak nemůže zaskočit ani novinka „Asfalt“. Vysloužilci z Kuffenbachova komanda jsou hozeni do pekla, ovšem žádná idylka s ječící Dorotou Máchalovou je tam nečeká. Janek s hodností vraníka/vlka/bez ocasu by hořce zaplakal, kam se jeho začouzená jeskynní domovina za těch pár desítek let dohrabala. Továrny, koncentráky, industrializace do každé rodiny. Lidé si odpykávají svoje hříchy pěkně materiálně, většina jde s kůží rovnou na buben, ale i tahle vize moderního inferna má své přeběhlíky, patolízaly, zrádce, kulomety, raketomety, granátomety, světlomety, mety, krev, více krve, překrveno. A smrt. Zatímco lidská žoužel regeneruje, starého bracha démona s ustřelenou palicí už jen tak k neživotu neproberete. Naštěstí pro Kuffenbacha a spol., kteří tak mají na šestiset stránkách možnost vykydlit, co se dá. A že na to jdou pěkně poctivě, z gruntu a s říznou hláškou na rtu, kniha jede stoprocentní akcí o zlom čertí roh. Kopřiva se navíc nedrží jen jednoho hrdiny, každou chvíli mění úhel pohledu, a tak akce vlastně ani nemůže skončit dříve, než na poslední stránce. Ke čtení tedy rozhodně doporučím, ale nebude to pro každého, na to je potřeba upozornit. Jestli si andílky, démony a jejich hrátky představujete tradičnějším způsobem a Bůh pro vás není jen módní štvanec, ruce pryč. Nebo do knihkupectví se svěcenou vodou a kropit a kropit. Tatatatatata...